Venezia červenec 2009

Poprvé v Itálii aneb jak se plní sny

Tohle byla snad nejméně plánovaná a připravovaná dovolená, jakou jsem kdy zažil. Je začátek července a mi skládáme do auta ledničku s nějakým jídlem, pár konzerv, těstovin, rýže a polévek, plynový minivařič, kastrólek, plastové tácky, stan iglů ze supermarketu značky klaustrofobikův sen do nějž se stěží vejdou dvě nafukovací matrace, přibalujeme dobrou náladu a nadšení a vyrážíme. Společníkem a útočištěm je nám stařičký Ford Mondeo ročník 1993, již trochu rezavějící ale stále statečně bojující o svůj i náš život :).

Den prvý, cesta do neznáma

Naším cílem je nějaký kemp v okolí Benátek a jejich návštěva. Jedeme přes noc. Cestu po dálnici přes Slovensko a Rakousko jsme zvládli, nicméně přespání v autě na jednom z odpočívadel ještě v Rakousku před italskými hranicemi se neukázalo jako dobrý nápad, některé z nás bolí záda až brečí, asi by nám bylo líp zkrouceným na sedadlech, než nataženým na tvrdých zadních stranách sklopených sedaček. Ti znás, co mohli spát se po krátkém spánku probouzejí a jedeme raději dál. Projíždíme Jesolo a pokračujeme směrem na Punta Sabbioni a při tom se snažíme najít nějaký rozumný kemp. Tři hvězdičky jsou moc, tohle zase není u moře a tak :). Základním požadavkem je, aby nebyl příliš drahý a vzhledem k probíhající sezóně aby nás tam vůbec ubytovali. Jedeme až do Punta Sabbioni a zkoušíme svoje štěstí v Camping Marina di Venezia. Bez úspěchu, nemáte rezervaci, nemáte nárok. Po chvíli handrkování zaměstnanec kempu ukazuje někam za roh, že tam by snad místo mít mohli. Zkoušíme tedy naše štěstí tam. Jednohvězdičkový kempík Sonja pravda není předobrazem luxusu a je poměrně malý, ale místo mají, blízko Benátek je taky a cena necelých 28 EUR na noc také ujde, takže se ubytováváme.

A je to tady, jdeme k moři. Máme to na pláž poměrně daleko, musíme projít cestou, která vede mezi dvěma částmi Marina di Venezia, kde u vstupů do obou částí hlídají zaměstnanci, aby se jim do kempu nedostal nikdo bez náramku a nás, zvědavce, ženou pryč. Konečně moře, jak dlouho jsem je neviděl?, naposledy někdy po revoluci v Řecku?, už je to dlouho ale pořád pro mě má svoje neopakovatelné kouzlo, někteří z výpravy mají s mořem z poslední doby větší zkušenosti než já, ale těší se z něj také :). Po koupání se vracíme do kempu. Nejprve se však zastavíme v obchodě vedle vrátnice do Marina di Venezia, v níž je také obchod, ale tam nás bez náramku nepustí (jednou se mi tam podařilo proniknout a část kempou jsem si prošel :).

Stan máme postavený (není na něm moc co stavět, dvě skládací tyčky navlečené do iglů a je hotovo), nafukuji matrace a cpu je dovnitř. Přichází čas na jídlo, jako stůl nám poslouží papírová krabice, posedáváme na zemi nebo jak se dá, plastové tácky nejsou nejpevnější, ale zvládáme to. Nadchází čas odpočinout si. Na to, že jsem celou noc řídil a spal jen chvilku je fajn, že ještě pořád žiju, ani spát se mi moc nechce. Trochu prošmejdíme okolí, v pokladně Marina di Venezia koupíme za 21,60 EUR celodenní lístek na veškerou dopravu v Benátkách a z Punta Sabbioni do Benátek na další den. V kempu pozorujeme okolo ubytované italy. Jejich stany s karavany vypadají, jako by tam byly už po mnoho let, zřejmě se jedná o stabilní každoroční obyvatele, převážně staršího data vydání :). Babky sedí a štrykují, dědulové koukají na televizi, ve výbavě stanů nechybí kuchyně, vysavače, sedačky, trochu si s naší papírovou krabicí a minivařičem připadáme nějací nevybavení :).

Večer vyrážíme s lahví vína k majáku, který trůní na molu u vjezdu do laguny a je posledním a nejbližším majákem z celé řady před Benátkami. Po návratu se nám ještě moc spát nechce. Večerku někdy v deset hodin ohlašuje na kole projíždějící zaměstnanec kempu, který po nás loupne okem jaktože ještě nejsme zalezlí ve stanu. Nu což, zalézáme také, ať důchodcům nekazíme spánek, musí přeci brzo ráno vstávat, mají toho mnoho na práci :). V noci je neskutečné horko a tak sundaváme vnější plášť stanu a spíme tak téměř jen pod moskytiérou :).

Den druhý, Venezia a co všechno člověk vydrží

Vstáváme a vyrážíme na autobus, který nás sveze do přístavu na Punta Sabbioni. Zde nastupujeme na loď do Benátek. A už to frčí, fotografuji si probíhající výstavbu mohutných valů, které mají chránit Benátky před každoročními záplavami. V laguně míjíme velké množství různých lodí a lodiček a konečně přistáváme. Ani se tomu nechce věřit, jsme tady. Obhlížíme krásné černé gondoly, nakukujeme do kanálů mezi domy, pod námi propluje luxusní vodní taxi, nádhera. Až tedy na to množství turistů, bohužel jsme tu v největší turistické sezóně a nedá se s tím nic dělat.

Vítá nás Piazza San Marco. Osobně jsem zažil menší zklamání, neboť z fasády domu na pravé straně vyrůstají mladé stromky!, tohle jsem neviděl v centru ani v našem maličkém Brně, natož na hlavním náměstí perly Itálie! Nuž konec stížností, kochejme se, odvracím svůj zrak od stromků, impozantní Basilica di San Marco, Campanile di San Marco, kam se člověk podívá, všude je něco krásného. Bohužel dlouhé fronty turistů nám neumožňují se podívat dovnitř (jednak máme vcelku napnutý rozvrh, neboť už večer odjížíme, druhak dlouhé čekání někde v horku opravdu není nic pro nás).

Procházíme tedy kolem kanálů, kde obdivujeme zručnost gondoliérů i japonských turistů, kteří se zdají být naprosto všude, schopni během minuty vyfotografovat snad 100 snímků z deseti různých míst :). Pokračujeme úzkými uličkami směrem k hlavnímu kanálu. Zde se spokojeně uvelebujeme na palubě jednoho z městských vodních „autobusů“ a vydáváme se na okružní plavbu. Proplouváme hlavním kanálem, fotografujeme, kocháme se, zajímavé je, že každý z domů, na kterém probíhá rekonstrukce má na sobě navlečenou plachtu s vyobrazením sebe sama v nejskvostnější podobě tak, aby to ladilo s ostatními domy. Nějak se nám nepotvrzují skazky o špinavosti kanálů, sem tam nějaká mořská řasa, ale jinak čisto, asi máme štěstí na příznivý vítr :).

U jednoho z větších odbočujících kanálů přesedáme a podél přístavu s obřími výletními loděmi, jež vídáme vyjíždět z laguny u Punta Sabbioni pokračujeme do laguny. Zde nastává drobné rodeo, s lodí to pěkně háže a to je krásné počasí a vpodstatě bezvětří. Nedovedu si představit ranní cestu do práce za toho opravdu bouřlivého. Loď zastavuje na ostrově La Giudecca, lidé nastupují a vystupují a pokračujeme dál, zpět k přístavu u Piazza San Marco. Zde si na památku kupujeme nádhernou karnevalovou masku a nasedáme na zpáteční loď na Punta Sabbioni.

Je po poledni, horko jako v peci a ke všemu siesta, takže obvyklý autobus nejezdí a my musíme vzít zavděk autobusem plážovým, který nás vypustil na cestě od majáku ke kempu. Je to pár set metrů ale nám už to připadá nekonečné. V kempu si snažíme trochu odpočinout, já bych se měl prospat ale nejde to, kolem třetí vyrážíme na pláž. Večer v osm máme sbaleno, platíme v kempu a parkujeme u nedaleké restaurace. Je čas ještě na poslední věc. Něco z tradiční italské kuchyně. Vyhrává to pizza a samozřejmě červené víno (neměl bych, čeká nás 800 km k domovu, ale co nadělám, tak alespoň trošku). Sedíme venku, kolem nás plápolají pochodně proti komárům, horko trochu polevilo a tak se sedí příjemně. V jedenáct vyrážíme. Už nikdy nepojedeme přes noc :). Strašná cesta, posádka auta spí zkroucená vzadu a já se snaží udržet při životě kávou a vším možným. Před Vídní svítá ale už to nejde, musím se trochu prospat. Hodinka spánku a je zase líp, někdě před Bratislavou se začínám vracet do trochu normálního stavu, i ostatní na palubě ožívájí a frčíme směrem k domovu.