Barcelona leden 2013

Tam, kde jsme naše srdce utopili v kotlíku s mušlemi

Rozhodli jsme se, že založíme tradici dovolených na kterých utečeme někam za teplem. Tato byla první. Zrodila se za jedné noci při sledování ukázek z představení Alegria od Cirque du Soleil na YouTube. Následovalo hledání a přemýšlení, na Kanáry to bylo příliš drahé, tak proč ne třeba Barcelona :). A tak to začalo.

Galerie fotografií

Za nehezkého počasí drandíme po D1 z Brna do Prahy, parkujeme jako vždy na parkovišti společnosti Parkia, která nás odveze na letiště Praha Ruzyně. Letíme se společností Wizzair, se kterou jsem se po této zkušenosti rozhodl už nikdy v životě neletět, to by museli dávat letenky snad zadarmo. Vlastní let ani tak nebyl problém, ale při odbavení si nějak nenechali vysvětlit, že kufřík na kolečkách (látkový) je také příruční zavazadlo (po celé Evropě to není problém, jen pro Wizzair je) a tak nás to stojí 750Kč plus raději v Barceloně ještě připlácím dalších 250,-Kč pro cestu zpět. Přitom už letenky stály 4200,- Kč na osobu, také žádná láce. Ale dost brečení :), letíme. Let je přímý, bez přestupů, takže večer dosedáme na svítící barcelonské letiště a těšíme se v očekávání krásných zážitků. Před letištní budovou je vysázená jedna palma vedle druhé, nádhera.

Nasedáme na městský autobus č. 46 směr centrum za 2 EUR na osobu. Na Placa d’Espanya rychle zaskočíme do supermarketu v podzemní části obchodního centra Les Arenes, kupujeme v akci vynikající Cavu (Cava je místní obdoba šampaňského) a něco na zub a jdeme na metro (lístek stojí 2 EUR, kupujeme si kartu na 10 jízd T10, se kterou to vychází levněji) kterým pokračujeme na Passeig de Gracia. Dále následuje deset minut pěšky, míjíme poutavou Casa Mila místními zvanou La Pedrera (kamenolom) a pokračujeme do bočních uliček. Ubytování jsme v Hostal Que Tal, 3 noci za 96 EUR. Jedná se o penzionek vyrobený z jednoho podlaží činžáku, žádný luxus to pravda není, ale máme štěstí alespoň na rohový pokoj s okny směrem do ulice, sprchy a záchody jsou na chodbě, vše je čisté, jediné co je trochu poddimenzované je topení, na pokojích jsou 600W konvektory, které jsou stěží schopny zajistit komfortní teplotu (bohužel jsem až další den přišel na to, jak se ten krám oživuje, takže jsme první noc statečně mrznuli oblečeni ve všem možném, za což se zúčastněným ještě jednou hluboce omlouvám :). Dalším obrovským plusem (a pro naše peněženky mínusem :) je hned ve vedlejším vchodu naprosto úžasná restaurace La Muscle, v níž vaří slávky a podávají je v kotlíku s roztodivnými omáčkami a příchutěmi. Mňam, nechali jsme tam spoustu peněz.

Den prvý aneb Štěstí, krása a radost

Nastává pro nás Den s velkým D, Alegria (Štěstí) v podání Cirque du Soleil je připraveno pro nás v olympijském basketbalovém svatostánku Palau Sant Jordi. Lístky jsem koupil na ticketmaster.es za 62 EUR na osobu (trochu lepší místo, ne úplně to nejlepší, to bylo moc drahé). Ale po pořádku. Po snídani vyrážíme do města a jako první hledáme nějaký terminál la Caixa, kde si máme vyzvednout vstupenky. Je k tomu potřeba kreditní karta, se kterou jsem je kupoval, tak mám trochu obavy, neboť mám novou, protože stará expirovala, sice se stejným číslem a v bance mě ujistili, že by to mělo fungovat, ale jeden nikdy neví. Terminál nacházíme pár desítek metrů od našeho ubytování a po krátkém přešlapování se osmělíme vejít dovnitř. Úžasné, na výběr máme španělštinu a katalánštinu ale tak nějak jsem to proskákal a lístky nás konečně hřejí v rukách.

Procházíme se ulicemi, okukujeme vánoční výzdobu i obchody s kvetoucími rostlinami prodávanými přímo na ulici, obloha je bez jediného mráčku, vzduch má pohodových 15 stupňů a my jdeme směrem na Placa de Catalunya a dále na nejslavnější ulici v celé Barceloně, La Rambla. Na Placa de Catalunya obdivujeme nádherné fontány obklopené vánoční výzdobou v podobě „ledových“ stromů se stovkami žároviček postavených v sousedství vzrostlých cykasů. Místní zde mají postavenu i stanovou halu s kluzištěm, asi aby jim to nebylo líto :). Okukujeme pár soch a nějaký pomník vážící se zřejmě ke katalánské historii a pokračujeme na to hlavní, La Rambla. Hlavní třída plná obchodů, stánků, pouličních umělců a i v tomto ročním období turistů na nás dýchá neopakovatelnou atmosférou. Kousek za polovinou po levé straně zabloudíme na Placa Reial, útulné náměstíčko s palmami, které slouží místním jako bleší trh. Prodávají zde na malých stolcích se slunečníky známky, mince a další drobotinu. Několik fotografií a už spěcháme křivolakými uličkami tam, kam nás to táhne nejvíce, k moři. Po cestě obdivujeme bohatství rostlin, které visí téměř z každého balkónku i v té nejužší uličce.

A jsme v přístavu. Vítají nás nekonečná stromořadí palem a když překonáme několikaproudou silnici která zde probíhá v několika úrovních a i v podloubí pod námi tak konečně i moře. Je zde zakotvena pro turisty dřevěná plachetnice a obrovské množství jachet a jachtiček, sto metrů od nás ukazuje Kryštof Kolumbus stojíce na vysokém sloupu někam ku americe. Z vysoké věže na okraji přístavu pak vede lanovka na nedaleký kopec na okraji města. Uličkami obcházíme výběžek přístavu a směřujeme na La Barceloneta, místní městskou pláž. Nebe je stále naprosto bez jediného obláčku a i přes teplotu vody odhadem kolem 10 stupňů se najdou jedinci, kteří se koupou. My se prozatím spokojíme s nohami ve vodě a několika mušličkami a procházkou po přímořské kolonádě, lemované spoustou restaurací. V jedné z nich si objednáváme vícechodové menu, obsahující mimo jiné tradiční Paelu, naprosto dokonalý salát z roztodivné zeleniny, ovoce, klíčků, semínek, rozinek a nevím čeho ještě, snoubící v sobě slané i sladké chuti (snad nikdy do této doby, ani poté jsem tak dobrý salát nejdl) a další chody převážně z ryb a plodů moře. Španělé mořskou havěť vařit umí, stajně tak jako italové, i proto je máme tak rádi a rádi sem létáme. Po chuťovém zážitku, který zanechal nezapomenutelnou stopu v našich myslích i bříškách vyrážíme zpět na ubytování.

Je podvečer a nás čeká to hlavní, Alegria. Metrem cestujeme na Placa d’Espanya, odkud pokračujeme poklidnou procházkou jednou z nejkrásnějších částí Barcelony. Samo náměstí vyniká zajímavou architekturou a stojí za návštěvu, my však směřujeme na jih. Míjíme dvě vysoké věže barvy červeného pískovce, která obzvláště vyniká v červených paprscích večerního slunce, uvozující nádhernou ulici s kaskádami fontán po obou stranách (žel je zima, takže nefontánují, pouze si představujeme, jaká to musí být krása) a směřujeme k impozantním schodům vedoucím k budově moderního umění (překvapivě je to budova nemoderní a vpravdě krásná). V polovině velmi členitých schodů se tyčí čtveřice běloskvoucích sloupů a mnoho fontán a fontánek. Pokračujeme dále přes park Jardins de Joan Maragall až k olbřímímu areálu olympijských sportovišť. Jediné co mě napadá je: Bože, to muselo stát peněz! Celé je to pojato opravdu velkolepě a i architektonické ztvárnění stojí zato, doporučuji rozhodně ke shlédnutí, jednak je odsud, zejména ve večerních hodinách, velmi pěkný výhled na Barcelonu, vidět je v dáli třeba i svítící slavná katedrála La Sagrada Família, druhak je to zde úžasné samo o sobě.

Ukazujeme vstupenky u vstupu do haly a po drobném bloudění sedíme a očekáváme to nejlepší. Obří hala je předělena na polovinu a ta je téměř plná. Když uvážím že se jedná o jedno z posledních představení z měsíční šňůry, kterou zde Cirque du Soleil odehrál, tak musím jen zatleskat. Je vidět, že jsme na tom správném místě a určitě to bude dobré. A bylo, popisovat představení je asi zbytečné, na YouTube lze shlédout jednu ze starších verzí a ač je krásná, tak naživo je to úplně něco jiného. Užíváme si to plnými doušky, nádherný hudební doprovod, zpěv, úžasná vystoupení artistů i nezapomenutelný hrbáč, to vše nás naprosto pohlcuje. A je tu konec, bílá panenka má dopis se srdíčkem a my se s krásným pocitem zvedáme. Venku je již tma, tak ještě jednou obdivujeme obří olympijskou pochodeň na pozadí zářící Barcelony, úžasné lasery nad budovou moderního umění i svítící katedrálu v dáli a pomalu jdeme na metro. Na Passeig de Gracia se ještě naposledy pokocháme nádherně svítící vánoční výzdobu, další den už bude pryč a jdeme „domů“.

Den druhý aneb tam, kde se odvážní do vln vrhají

Vstáváme a směřujeme ke katedrále La Sagrada Família, jíž máme deset minut pěšky od ubytování. Je opravdu impozantní. V parčíku před ní štěbetají papoušci a my přemýšlíme, zda se jít podívat dovnitř nebo ne. Dlouhá fronta turistů obtáčející katedrálu až za roh nám dá jednoduché rozhřešení. Je leden a tohle jsme opravdu neočekávali, takže hned vedle katedrály nasedáme na metro a jedeme k moři (metro je v Barceloně vynikajícím, velice rychlým a levným způsobem dopravy, krom letiště jsme zde ničím jiným nejezdili). Počasí je nádherné, na obloze je jen pár obláčků a lehká vysoká oblačnost když přicházíme na pláž. V dáli se ve vodě cahtají nějaké děti. Přemýšlím, jak to, že jsou ti caparti tak mrazuvzdorní? Ale nedá mi to, musím tam taky, takže do kraťasů, které jsem si pro všechny případy vzal sebou a hurá do vln. První reakcí je samozřejmě lehký šok, voda je opravdu studená, konec konců je leden. Plavu si kolem břehu tak minutku dvě, pak už toho mám dost a upaluji z vody ven. Pořád je mi dobře ale vím z pořadů svého oblíbence, nemrznoucího a všežravého Beara Gryllse, že jakmile opadne adrenalin, tak mě bude dost zima. Takže převléct, utřít a hřát se na sluníčku. Vedle si sedá nějaká anglická rodinka, která je navlečená jako by mělo mrznout.

Poté, co jsme si užili dosyta moře, jdeme pěšky zpět, procházíme kolem zvláštních lahvovitých stromů s trny a zvláštními plody (až později zjišťujeme, že se zřejmě jednalo o stromy rodu Chorisia), shlížíme několikero památek na římské osídlení Barcelony, procházíme dále středověkou částí El Barri Gotic, míjíme picassovo muzeum, jeho umělecký styl nás příliš neoslovuje a ani vstupné není zrovna lidové, takže jdeme dál a dostáváme se na jednu z úžasných obchodních tříd. Pro některé z nás už je to dost náročné a tak začínají stávkovat :). Ještě alespoň jeden dům Antoni Gaudího musíme, bez toho z Barcelony nemůžeme, jdeme kolem nádherné Casa Batló, takže se rozhodujeme jít dovnitř. Vstupné 21,50 EUR na osobu je pravda dost, ale co naděláme. Interiér je naprosto nádherný, jak nemám moderní umění příliš v lásce, tak tohle bych si nechal líbit i já. Pokračujeme až na střechu, která je sama o sobě uměleckým skvostem a je z ní pěkný rozhled po okolí. Odcházíme již zase trochu spokojenější a klidnější, na ulici si fotografujeme úžasné pomerančovníky obsypané oranžovými plody a jdeme si odpočinout do našeho penzionu.

Večer vyrážíme na La Rambla. Ulice je za tmy jako vyměněná. Nasáváme plnými doušky nádhernou atmosféru a jdeme po ní až dolů na Placa del Portal de la Pau, kde na onom vysokém sloupu stojí Kryštof a ukazuje. I sám sloup je uměleckým dílem se sochami lvů a tak. Cestou zpět po La Rambla navštěvujeme po levé straně tržnici Mercat de Sant Josep o La Boqueria, spousta ovoce, zeleniny, sušené šunky visící ze stánků, sliny se jen sbíhají. Dáváme sbohem vší té kráse a pelášíme do pelíšků.

Den poslední aneb tam, kde mají všichni na vše dost času

Je zde den našeho odletu, letíme však až večer, takže máme spoustu času (hodně litujeme, že jsme si na Barcelonu neudělali více času a vyslovujeme přání, že se sem musíme ještě vrátit, kvůli mušlím a kvůli všemu co jsme neviděli). Rozhodujeme se navštívit místní ZOO. Po snídani se loučíme s Hostal Que Tal a jdeme na metro. Had turistů opět ovíjí katedrálu La Sagrada Família a jako rdousící hroznýš nám opět brání ve vstupu. Takže nasedáme na metro, směr ZOO! Vstupenka stojí 19,90 EUR na osobu (zavazadla lze uložit za poplatek do samoobslužných trezorů hned za vrátnicí) a ZOO opravdu stojí za to. Je krásně upravená, plná zajímavých zvířat a s všudypřítomnými papoušky volně poletujícími ve větvích stromů. Počasí je nádherné a na nás doléhá všechna ta krása, pohoda, klid a sluníčko. Mají zde snad všechna běžná zvířata chovaná v zoo, včetně impozantního výběhu slonů, bílého klokana, spousty nádherných papoušků, velikého hejna plameňáků, žirafy, hrochy, hrošíky, mnoho šelem, medvědy, všemožné opice a opičky, včetně vzpomínkové expozice na Snowflake, jedinou bílou gorilu, která zde žila do své smrti v roce 2003, delfinárium a lachtanárium :), bylo toho opravdu tolik, každá píď zahrady je využita, všude někdo bydlí, až jsme litovali, že na to nebylo víc času a že jsme na začátku zbytečně odpočívali. Opravdu se nám v ZOO moc líbilo a klidně bychom se tam podívali znova. Bez nadsázky bych řekl, že je to snad nejkrásnější ZOO, co jsme doposud viděli.

Vše jednou musí skončit, takže máváme ZOO i Barceloně s poděkováním za nádherné počasí, bylo nám tu fajn a máme tě rádi nasedáme na metro a vydáváme se na Placa d’Espanya. Zde jedeme proskleným vnějším výtahem na střechu impozantní kruhové stavby Les Arenes, která je nákupním centrem s množstvím restaurací a je z ní nádherný výhled, doporučuji alespoň k pokoukání :). Rozhodujeme se, že vyzkoušíme místní verzi tapas, malých porcí jídla sloužících například jako předkrm. Navštěvujeme tedy jednu ze střešních restaurací a objednáváme si 5 různých druhů, hlavně plody moře. Abych byl upřímný, tentokrát jsme byly mírně zklamáni, ne, že by to bylo úplně špatné, ale očekávali jsme za ne úplně malou částku něco trochu onačejšího. Nu což, není každý den posvícení, alespoň nás pořád hřeje vzpomínka na několik večerů pojídání vynikajících mušlí v naší zamilované La Muscle. Zvedáme se a na náměstí nastupujeme na přímou linku č. 46 na letiště (jediné, za co má Barcelona mínus, je velmi bídné značení autobusových zastávek). Odbavení i let proběhl bez komplikací, pán z Parkie odvedl svou část práce také s úsměvem a v pohodě, takže sedáme do autíčka a vyrážíme k domovu.